V domku Světnov čp. 55

Jakub Škarvada se narodil roku 1757 jako druhý syn Jana, sedláka na gruntě čp. 15 – viz. kapitolu „Na Škarvadovým gruntě čp. 15“. Grunt zdědil Jakubův nejmladší bratr Jiří a tak bylo na Jakubovi, aby se porozhlédl po něčem svém. Nakonec si na obecním pozemku před rokem 1785 vystavěl domek čp. 55. Chalupa byla úředně odhadnuta na 40 zlatých.

Žení se v roce 1784 s jednadvacetiletou Růženou Michalovou. Za svědky mají krejčího Jiřího Křivánka a Josefa Kuču. Oddal je administrátor Laurenc Andrle. Ze sňatku vzešly tyto děti: Jan (*1785), Františka (*1787), Kateřina (*1789), Apolena (*1792), Anna (*1795), Martin (*1797), Josef (*1800) a Jakub (*1803). Za kmotra chodila všem dětem rodina světnovského mlynáře Berana, dále u prvních dětí rodina Čechova a pak členové rodiny mlynáře Roučky. Hospodář Jakub umírá v roce 1805 na vředové onemocnění. Jeho nejmladší syn Jakub je zakladatelem „škrdlovické větve“.

My se ovšem zaměříme na nejstaršího syna Jana, který podědil chalupu. Ve světnovské pozemkové knize je uvedeno, že chalupu v hodnotě 56 zlatých převzal po své matce, vdově po hospodáři Jakubovi. Stalo se tak patrně ku příležitosti Janovy první svatby v roce 1807. Janovou ženou se stala o rok starší Tereza Popelová, dcera domkáře. Oddal je farář Pavel Hájek. Tereza porodila Janovi pět dětí: Dorotu (*1808), Marii Annu (*1810, +1813), Františka (*1813), Marii Annu (*1815, +1816) a Jana (*1818). Za kmotry posloužili členové rodiny Dufkovy a sedláka Šošky ze Světnova a počítecká chalupnická rodina Popelů. Tereza musela dlouho stonat – další děti už neměli – a umírá na zánět plic v březnu 1825. Jan se podruhé oženil už dva měsíce nato, v květnu 1825. Jeho druhou ženou se stala třicetidevítiletá dosud svobodná Kateřina, dcera po domkářovi Matoušovi Machovi. Oddávajícím byl farář Dominik Zimmer za přítomnosti svědků Jana Macha, domkáře ze Světnova a Jiřího Brichty, krejčího ze Zámku Žďáru. Z tohoto sňatku se narodil Josef (*1826).

Chalupu přebírá opět nejstarší syn František, a to v roce 1841 v ceně 72 zlatých. Pravděpodobně v tomtéž roce se František žení s Josefou Pikulovou. Mají spolu tyto děti: Marii (*1842, +1843), Marii (*1844), Františka (*1845), Veroniku (*1847) a Josefu (*1849, +1851). Chalupu prodávají v roce 1854 Josefu a Josefě Melicharovým.

Bratr chalupníka Františka Jan se oženil v roce 1853 s Marií, dcerou domkáře Františka Škarvady(!) z čp. 52, jejich děti odešly pracovat do Žďáru a staly se z nich zakladatelé „žďárské větve“.

Františkovi děti František a Veronika, nyní zbavení rodné chalupy, se vydali do služby do okolí Brna a zakotvili v Omicích a jsou tak původci „omické větve“.