Na Škarvadovým gruntě čp. 15

Nejstarší prokázanou osobou jménem Škarvada je Václav, který vystupuje podle záznamů nejstarší žďárské matriky narozených a oddaných ke dni 7.2.1621 už jako nebožtík otec Jakuba, který se žení se Zuzanou. Těm se roku 1622 narodila dcera Apolena. Zuzana byla Jakubova až druhá žena. První jeho ženou byla Marianna, se kterou měl v roce 1614 syna Matěje. Třetí ženou Jakuba se stala Anna, s níž se oženil roku 1626. Toto vše platí ovšem jen tehdy, pokud šlo ve všech zmíněných případech o stejného Jakuba Škarvadu, což se nedá dle matriky s jistotou říci. Jakub měl bratra Matouše. Matouš byl ženatý se Salomenou a měl s ní dvě děti: Barboru (*1634) a Jiřího (*1638).

Bratři Jakub s Matoušem se objevují také v zápise z 8. března 1653 ve světnovské gruntovnici, když Jakub prodává svůj grunt (nyní Světnov čp. 15) Blažejovi, svému zeti (ženatému pravděpodobně s Jakubovou dcerou Apolenou), za 70 kop. Při tom si vymiňuje od nového hospodáře výminek - každoročně určité množství ovsa, žita a lnu, jeden záhon zelí, dva záhony mrkve a sklízet louku jménem Zadní. Nový hospodář Blažej - jeho původní příjmení neznáme, přebírá totiž příjmení tzv. „po chalupě“ - se od příště v zápise vyskytuje jako Blažej Škarvada. V roce 1660 prodává Blažej (Blažek) grunt Matějovi Berkovi a v roce 1662 ho kupuje zase zpátky.

V roce 1666, 31. března, přebírá tento grunt Kašpar Škarvada. Jaký je jeho vztah k předchozímu vlastníkovi gruntu Blažejovi, či dvěma světnovským bratřím Jakubovi a Matoušovi, se můžeme jenom dohadovat. Mohl to být Jakubův nyní zletilý syn nebo Blažejův bratr nebo úplně cizí člověk, který příjmení Škarvada nabyl opět po chalupě. Každopádně přímí potomci Kašpara budou tento grunt držet až do roku 1886 (220 let, 9 generací)!

V roce 1693, 9. března, je hospodář Kašpar už příliš stár, a tak přepouští grunt svému synovi Jiřímu. O jiných jeho dětech ani manželce nic nevíme. Pokud ale nějaké další děti Kašpar měl, byl Jiří jistě jeho nejmladší syn, tehdy bylo běžné, že grunt se odevzdával nejmladšímu synu, aby původní hospodář mohl hospodařit co nejdéle a obstarat i ostatní děti a co nejvíc i závazky k předchozím vlastníkům gruntu. Kašpar svému synovi nechal při gruntu dvě hříbata, jednoleté a tříleté, okovaný vůz, pluh, rádlo, brány, ovci, sedm slepic s kohoutem a vymínil si každoročně určité množství žita, ovsa, lnu a záhon zelí a mrkve. Jiří se oženil s Anežkou a spolu měli šest dětí: Jakuba, Tobiáše, Tomáše, Annu (*1705), Víta (*1708) a Růženu (*1711). Všichni chlapci se dožili dospělého věku a měli děti.

Grunt zdědil Tobiáš v roce 1733, 11. dubna. Kromě gruntu dostal do hospodářství ještě okovaný vůz, rádlo, pluh s radlicí, pár koní, jednoho nájemného vola, tři krávy, z toho dvě nájemné, šest slepic, jednoho zeleného kohouta. Odcházející hospodář si vymiňuje, aby mu nastupující hospodář osíval políčko na zimu žitem, dále len, oves a vůz sena. Tobiáš se poprvé oženil roku 1733 s Eliškou Strakovou z Cikháje a měli spolu tři děti: Josefa, Kateřinu (*1734) a Veroniku (*1741). Podruhé se oženil roku 1753 s Kateřinou Trojanovou a s ní měl Barboru (*1753) a Jana (*1756).

Roku 1735, 22. března, po 2 letech hospodaření Tobiáš přenechal grunt svému bratrovi Tomášovi. Prodejní cena se po generace neměnila, zůstávala „od starodávna“ 70 kop grošů. Tomáš měl splácet ročně 2 kopy a obdržel ke gruntu kobylu s hříbětem, jednoho nájemného vola a dvě krávy, čtyři slepice s kohoutem, rádlo, pluh s kolečkama, dvě brány se železnýma hřebíkama, vůz a zasetý ozim žito. Na gruntu váznul výminek pro matku Anežku. Tomáš byl před převzetím gruntu už od roku 1718 ženatý s Žofií rozenou Hlaváčkovou a měl s ní pět dětí: Bernarda (*1720), Martina (*1722), Jiřího (*1725), Veroniku (*1727) a Jana (*1729). Dospělosti a vlastních dětí se spolehlivě dožili Martin a Jan. Jejich otec Tomáš zemřel před rokem 1751.

Jan se oženil v roce 1751 s Barborou Dufkovou. V roce 1752 se narodil jejich první syn František a 10. května 1754 převzali po otci Tomášovi grunt i s příslušenstvím – jednoho koně, vola, krávu, nájemní krávu, jeden kus černého dobytka, dvě slepice, kohouta, vůz, pluh s kolečkama, rádlo, dvě brány a osetý ozim – žito. Na gruntu nebyl žádný výminek, původní hospodář i se ženou už byli po smrti. Do hospodářství se ještě narodili další děti: Anna (*1754), Jakub (*1757), Josef (*1760) a Jiří (*1761). Z dětí je zajímavý Jakub, žení se v roce 1784 s jednadvacetiletou Růženou Michalovou a na obecním pozemku staví domek, který získává číslo popisné 55 – viz kapitolu „V domku Světnov čp. 55“.

Grunt čp. 15 ve Světnově v roce 1780, kdy na habsburském trůně střídá Marii Terezii její syn Josef II., přechází 30. září na Janova nejmladšího syna Jiřího. Jiří se o měsíc později po převzetí gruntu oženil s Kateřinou Jaroušovou. Ročně má splácet jednu kopu, do hospodářství dostává koně, vola, 2 krávy, půl vozu, pluh, rádlo s kolečkama, dvě brány, zasetý ozim. Odstupující hospodář si vymiňuje políčko jménem Na dolině a louku Na křibech. Jiří má s Kateřinou pět dětí, poslední se narodí už jako pohrobek. Děti jsou: Tomáš (*1782), zemřel jako čtyřletý, František (*1785), Františka (*1788) a Kateřina (*1791). Jiří umírá jako 29ti letý v roce 1791. Příčina úmrtí v matrice uvedená není, mohlo jít o zápal plic. Jeho těhotná žena Kateřina zůstává sama na gruntě se dvěma dalšími malými dětmi (6, 3 roky). Grunt ale nemohl zůstat dlouho bez hospodáře, klášterní vrchnost vyžadovala pravidelné placení dávek a robotu, proto se mladá vdova krátce po smrti svého muže vdává za Jana Němce.

Jan Němec přebírá grunt už 14 dní(!) po smrti Jiřího v bývalém žďárském klášteře. Ročně měl splácet 1 kopu grošů. Grunt byl po smrti Jiřího předán v ceně opět 70 kop a jeho příslušenství bylo řádně oceněno (šacováno) – klisna na jedno oko slepá, vůl, kráva, vůz, rádlo s kolečkama, pluh a dvě brány. Na polích dále ležel zasetý ozim a na jaro připraven oves a len. Vdova dále nechává poznamenat, že do hospodářství přinesla jako věno jednoho tříletého valacha, jednoho tříletého běhouna, dvě krávy a jednu jalovici. Svým pozůstalým dcerám slibuje odchovat běhouna, krávu a jalovici. Syn František má pak převzít, až dospěje, celý grunt. Jan Němec, nový hospodář, uvádí, že do hospodářství přinesl klisnu, vola, krávu, jalovici, vůz, rádlo s kolečkama, dvě brány a k tomu něco obilí a lnu. Jan Němec se svou novou ženou Kateřinou si vymiňují po budoucím předání gruntu Františkovi pole Za žlíbkem a Na skřibech a louku Pod Machovým až po obecní palouk a dva záhony zelí. Vrchnostenský úředník (nebo možná rychtář) uvádí, že „ten grunt na stavení velmi zašlý jest, povinnost bude nového hospodáře by on dle možnosti takový opravovati a v dobrém stavu zachovati se přičinil“

František, syn předčasně zemřelého Jiřího, dospěl k převzetí svých povinností. Dá se říci, že prožíval poněkud stresující březen roku 1810. 2. března převzal po svém otčímovi grunt, 5. března se oženil a den nato, 6. března se mu narodil první syn, příští dědic gruntu! Františkově manželce Anně bylo v době sňatku 20 let a byla dcerou domkáře Jana Šilhánka. Spolu měli celkem 13(!) dětí: Františka (*1810), Josefu (*1812, +1813), Václava (*1814), Jiřího (*1816), Jana (*1818, +1818), Františku (*1819, +1906), Josefa (*1822, +1822), Marii Annu (*1824, +1907), Josefa (*1827, +1895), Annu (*1829), Jana (*1831), Ignáce (*1833), Hynka (*1834). Otec František zemřel rok po narození posledního syna Hynka, v roce 1835, na tuberkulózu, jeho manželka pak v roce 1849.

V dědění gruntu nastal obrat, odteďka grunt bude dědit syn nejstarší, v tomto případě František. Grunt převzal po smrti svého otce v roce 1835. Následující rok 1836 se oženil s Josefou, devatenáctiletou dcerou kováře Františka Mrkvičky. Nevěsta byla dle tehdejších zákonů nezletilá, proto je v matrice ještě svolení jejího otce k sňatku, podepsané třemi křížky.. Snoubence oddal farář Dominik Zimmer. Manželům se postupně narodili děti: Františka (*1837, +1838), František (*1839), Jan (*1841), Josef (*1843, +1882), Františka (*1845) a Anna (*1848, +1849). Jejich otec František zemřel v září 1849, o týden později ho následovala jeho nejmladší dcera Anna.

Hospodářův bratr Jiří se oženil roku 1837 s Marií Annou, dcerou domkáře Opata. Jiří byl švec a domkář, bydlel se svou ženou v domku čp. 41. Narodilo se jim pět dětí a bohužel žádné se nedožilo dospělosti: Marie (*1838, +1845), Františka (*1840, +1845), František (*1847, +1849), Jan (*1850, +1852), Josef (*1854, + 1855).

Na gruntu čp. 15 zatím hospodařila vdova Josefa, její nejstarší syn František grunt převzal, až dospěl, v roce 1860. Pravděpodobně v roce 1862 se žení s Antonií Podlouckou. Spolu mají tři děti: Marii, Františku (*1865) a Jana (*1868). Hospodář umírá v roce 1874 na zápal plic a zanechává vdovu se třemi dětmi. O deset let později v roce 1884 umírá i jeho jediný syn Jan na žloutenku a tak tento rod, sedící na gruntě čp. 15 celých 9 generací (220 let) vymírá po meči. Vdova grunt brzy nato v roce 1886 prodává Filipu Mrkvičkovi a tak se příběh Škarvadovýho gruntu uzavírá.